Čtvrtou desítku načínáme časopisem vydaným v červenci 1996 - Score 31. Tentokrát čtenáře nečekají žádné velké změny. Hrou měsíce High-Voltage byla zvolena adventura Bud Tucker in Double Trouble od Merit Studios. Hra nedostala hodnocení, protože se ještě čekalo na vydání češtiny, ale recenze vyznívá celkem pozitivně. Mé dojmy jsou bohužel slabší, hře jsem dal pouze lehce nadprůměrných 55%.
Ke konci měsíce jsem se začal trochu více soustředit, takže tentokrát mám celkem dost dohraných titulů. Nejdůležitější je dokončení jedné z nejoceňovanějších moderních her, prvního dílu The Last of Us. Jak jsem psal již dříve, hrál jsem PC verzi a to bez technických problémů. To překvapivě trochu změnil jeden z patchů. Začal se rozpadat obraz a musel jsem zapnout DLSS, bohužel po novém zapnutí se to opakovalo. Nakonec jsem tak musel po každém novém startu hry zapínat nebo vypínat DLSS. To je každopádně prkotina. Hra jako taková má slušný příběh, ačkoliv jsem dle ohlasů čekal více. Naopak postavy dostály své pověsti a postupné odkrývání jejich minulosti a vývoj vztahu patří mezi to nejlepší. Svět je řemeslně zpracované post-apo, které působí správnou atmosférou. Každou lokací jsem se moc rád pokochal, bohužel motivace k průzkumu byla nižší. S hratelností je to složitější. Akce a překonávání překážek je průměr. Naproti tomu stealth hra zvládá dobře, odlákávání protivníků nebo poštvání nakažených na lidi je povedené. Součástí Part I verze je i DLC Left Behind, které mě z celé hry bavilo nejvíce. Jak za hratelnost, originalitu, tak za příběh zaslouží autoři pochvalu. Ve hře je přítomen i dokument o tvorbě, ale ten plánuji shlédnout až o víkendu, každopádně dobrý bonus. Celkově jsem rád, že mám tento rest dohraný, určitě je to zajímavý zážitek, který stojí za zahrání. Jen bych očekávání trochu mírnil, je to hodně povedená hra, ale má i slabších stránky.
 |
| The Last of Us - PlayStation ve hře :-) |
Po nemocenské a velikonoční pauze konečně píši další souhrn. Uplynulé období se mimo méně času na hraní nese především ve znamení roztěkanosti. Mám chuť hrát tolik věcí, že u ničeho pořádně nevydržím. Jediné co se podařilo dohrát je Someday You'll Return. Navzdory nepříjemným děsivým momentům a otravným stealth pasážím stojí průchod za to. Především musím pochválit atmosféru a příběh. Za zmínku také stojí povedené technické zpracování, o to úctyhodnější vzhledem k velikosti týmu - dva lidé. Komentář zde.
 |
| Soul of Darkness |
