pátek 10. ledna 2020

Dizzy a časopisy

Při hraní série Dizzy jsem narazil na zajímavou spojitost slavného vajíčka a dobových časopisů. Nejde samozřejmě jen o klasické recenze, návody a další textové informace. Ty byly v mnoha časopisech i díky tomu že hry vycházely na více platforem. Zajímavější jsou ale přílohy obsahující dema i plné verze her. Ano už kolem roku 1990 se přikládaly plné verze her k časopisům.
Crash 89 s plnou verzí Dizzy 1

středa 8. ledna 2020

Indiana Jones and the Relic of the Viking

Začátek nového roku zpestřil trochu opožděný, ale velice povedený vánoční dárek. Autoři připravovaného duchovního fanouškovského pokračování hry Indiana Jones and the Fate of Atlantis uvolnili minihru/demo Indiana Jones and the Relic of the Viking.

středa 1. ledna 2020

DOSové plošinovky

Hraji teď v poměrně krátkém čase druhou DOSovou plošinovku. A i když jde o ty méně známé, stále mě to baví. Za kvalitní plošinovku považuje většina lidí spíš Maria nebo Sonica, ale i když mám obě série rád, tak lepší pocit mám při hraní těch primitivních a technicky nevyspělých DOSovek. Nevím ani proč to tak je. Hrát jsem začal na 8-mi bitech a k IBM PC se dostal až o něco později. Rád vzpomínám na hry ze ZXka, C64 nebo Atari. Rád bych dnes na začátku roku 2020 představil některé mé oblíbené plošinovky určené pro MS-DOS.


čtvrtek 19. prosince 2019

Gothic Playable Teaser

Informace o remaku prvního dílu série Gothic je pro mě překvapením samo o sobě, ale vydání hratelné ukázky je jako zjevení. Po dohrání mám ale dost rozporuplné pocity. Nejdříve je nutno uvést, že nejsem žádný extra fanoušek této série. Hrál a dohrál jsem pouze první dva díly bez datadisků a to pouze jednou, zhruba v době vydání. Na hry mám dobré vzpomínky, především na zajímavý a atmosférický svět.

středa 4. prosince 2019

Origin Access Basic pro hráče starých her


Dnes mi jako odměna za zabezpečení účtu na službě Origin přišlo měsíční členství v programu Access Basic. Prošel jsem tedy nabídku her a začal plánovat jak ji nejlépe využít. Mimo nových titulů je součástí slušný počet kvalitních starých titulů. Osobně jich většinu vlastním ať už na Originu, GOGu, Steamu nebo fyzicky, ale snad někomu níže uvedené tipy přijdou vhod.



úterý 3. prosince 2019

Dragon Quest I

Po prvním dílu této slavné série jsem pokukoval již dlouho. Dragon Quest sice není tak slavný jako Final Fantasy, ale pro vývoj JRPG je stejně významný. Když hraji něco poprvé, dávám vždy přednost původní verzi bez modifikací, pokud je to možné. První Dragon Quest jsem tak rozehrál ve verzi pro NES, která vyšla v USA pod názvem Dragon Warrior. Následná vylepšená vydání pro SNES a GameBoy Color jsem chtěl pouze vyzkoušet. Nakonec se mi ale zalíbilo grafické zpracování na SNESu a hrál jsem obě verze paralelně. Verze na GBC a další modernější systémy se již téměř neliší a tak není důvod se jimi zabývat. SNES verze nebyla vydána v angličtině a tak je nutné použít fanouškovský patch. Já použil verzi od RPGONE pro dvoj-vydání Dragon Quest I+II a vše fungovalo naprosto bez problémů.


úterý 26. listopadu 2019

Hardcore x casual

Nedávno probíhala na Databázi her diskuze na téma hardcore a casual hry. Přispěl jsem pouze krátce a to ze dvou důvodů. Za prvé je téma celkem rozsáhlé a za druhé většina zúčastněných stejně nebyla ochotná konfrontovat svůj názor s argumenty. Tím nechci samozřejmě tvrdit, že mé níže popsané stanovisko je jediné správné.

Podle mě je jednodušší definovat hardcore hru, takže začnu touto stranou mince. Hardcore jak už z názvu vyplývá, jsou hry určené pro skalní fanoušky, doslovně tvrdé jádro. Sám význam implikuje, že musí jít o úzkou skupinu her potažmo hráčů. Většina her prostě není hardcore a totéž platí o většině hráčů. To ale neznamená, že jsou casual. Pravděpodobně největší skupina jsou normální hry a normální (včetně příležitostných) hráči. Za hardcore by se dalo označit asi 10% her (možná 15% nebo 5%), to se dá těžko určit, ale podstatná je ta menšinovost. Například když na večírku ze 100 hostů zůstane pouze tvrdé jádro, nikdo nečeká, že je to 50 lidí ani 30. Obvykle je to 5-ti maximálně 10-ti členná skupinka.

Hardcore ani nelze definovat potřebou naučit se herní mechanizmy. Jakýkoli zájem nebo činnost vyžaduje nějaké učení, ale to z ní automaticky nedělá nic hardcore. Ano v Zaklínači 3 je toho na naučení více než v Doomu, ale ani jedna hra není hardcore nebo casual. Ani jedna neklade před hráče extrémní obtíže, často až neférové výzvy nebo nepochopitelné herní mechanizmy. Ve srovnání s tím co se dá asi bez debat považovat za hardcore, jde o průměrně náročné tituly. Často zmiňovaná časová náročnost také není znakem hardcore titulů, nějakých 100h není nic ve srovnání s časovou investicí do jednoduchých casual her jako Pokemon GO, Shakes and Fidget nebo Farmville. I u Tetrisu nakonec mnoho hráčů stráví více času.

Nelze se řídit ani žánrem, protože i když je třeba RPG od pohledu složitější, naučit se hrát Zaklínače nebo Baldur's Gate je stejně náročné, jako uspět v PUBG nebo Couter-Striku.

Co tedy považuji za opravdu hardcore hry? Určitě mezi ně patří extrémně náročná RPG jako Elminage Gothic nebo Wizardry IV: The Return of Werdna. Nevodí hráče za ručičku, často je výzvou přijít na to jak dál a problém může být i opuštění první místnosti. Dále asi hratelnostně obtížné tituly jako Dark Souls, Sekiro nebo Super Meat Boy. To už není o jednom maximálně dvou opakování souboje, ale někdy i o desítkách pokusů. Mnoho metroidvánií lze také označit za hardcore.

Naopak casual hry musí být jednoduché, rychle pochopitelné a přístupné pro každého. Často mají velice triviální ovládání, obzvláště na mobilech. Díky jejich popularitě mezi velkým počtem hráčů jde o velkou skupinu her. Na druhou stranu jsou to často variace na stejné téma. Za sebe odhaduji procentuální rozdělení následovně. Asi 30% casual, 10% hardcore a 60% normálních her.

Na závěr trochu o mě a mém hraní. Rozhodně se nepovažuji za hardcore hráče. Hraní a čtení jsou dva mé nejvýraznější koníčky, ročně dohraji desítky her (a přečtu desítky knih), ale řadím se spíše do průměru. Nechytám se na vášnivé čtenáře se skoro 200 knih ročně ani na hráče náročných a často i málo známých her. Je třeba počítat s tím, že průměr je ta nejširší skupina a patří do ní většina z nás.