Při psaní článečku o různých edicích hry Super Mario 64 jsem si uvědomil, že letos slaví 35 let pro změnu Zelda. Oslavit výročí série by bylo nejlepší prvním dílem, ale ten jsem hrál v roce 2017. Pustil jsem se tedy do druhého dílu Zelda II: The Adventure of Link. Ten nemá zrovna nejlepší pověst a nikdy jsem ho ani nevyzkoušel. Po prvních hodinách nechápu kritiku. Ano, hra se hodně liší od svého předchůdce, což byl asi největší důvod kritiky. Hlavní část, tedy průzkum dungeonů je ve stylu plošinovky a zlepšování postavy a hledání předmětů zase připomíná metroidvanii. Funguje to ale dobře. Svět je, alespoň zatím, spíše menší a postavy dobře radí co a jak dál. Největší brzdou je od začátku nemalá obtížnost, ale nic nezvladatelného. Zatím tedy převládá opatrné nadšení.