Dragon Quest I

Po prvním dílu této slavné série jsem pokukoval již dlouho. Dragon Quest sice není tak slavný jako Final Fantasy, ale pro vývoj JRPG je stejně významný. Když hraji něco poprvé, dávám vždy přednost původní verzi bez modifikací, pokud je to možné. První Dragon Quest jsem tak rozehrál ve verzi pro NES, která vyšla v USA pod názvem Dragon Warrior. Následná vylepšená vydání pro SNES a GameBoy Color jsem chtěl pouze vyzkoušet. Nakonec se mi ale zalíbilo grafické zpracování na SNESu a hrál jsem obě verze paralelně. Verze na GBC a další modernější systémy se již téměř neliší a tak není důvod se jimi zabývat. SNES verze nebyla vydána v angličtině a tak je nutné použít fanouškovský patch. Já použil verzi od RPGONE pro dvoj-vydání Dragon Quest I+II a vše fungovalo naprosto bez problémů.

Cíl hry je snadný - zachránit princeznu a porazit zlého Dragonlorda. Obtížnost není zrovna nízká, ale nic nezvládnutelného. Svět je tak akorát rozlehlý, pokud by šlo o vaši první podobnou hru tak je to ideální. Jít se dá téměř kamkoli a hlavní omezení přístupu je level nepřátel. To je na celé hře klasicky nejobtížnější, správně získávat levely a provádět průzkum obezřetně. Jediné s čím se dá v bojích taktizovat je kouzlo SLEEP, jinak jde jen o boje jeden na jednoho a záleží hlavně na levelu a vybavení. Předmětů je jen několik, ale o to více potěší jejich zisk. Je v podstatě nutné získat vybavení legendárního hrdiny Edricka a několik dalších magických předmětů k příjemnému dohrání hry. Asi by to šlo i bez nich, ale bylo by nutné více přelevelovat nepřátele.

Za zápor lze považovat nízký počet dungeonů, které jsou obzvláště v NES verzi i celkem malé. Ale průzkum světa je zábavný a na každém kroku čeká něco zajímavého. Žádné místo není vytvořeno jen jako výplň a opravdu má smysl zajít do každého města a každé jeskyně. 

A teď čím se NES s SNES liší. Kromě technického zpracování je hlavní rozdíl v tempu soubojů a rychlosti zisku zkušeností. Boj je mnohem plynulejší a pohodlnější ve starším zpracování, ale u SNESu to vynahrazuje vyšší zisk zkušeností. Zpočátku se mi lépe hrála původní hra, ale postava postupně zaostávala za svou modernější inkarnací. Nakonec jsem tak hrál originál o 6 hodin déle. SNES verze se hrála celkem pohodlně a žádný velký grind nebyl nutný. Naopak originál bych doporučil opravdu jen fanouškům a zájemcům o historii. Vylepšeno bylo také ovládání, již není nutné chodit do schodů pomocí příkazu a je možné prodávat předměty, což znamená snazší zisk. V původní verzi se předmět automaticky nahradil lepším.

Dragon Quest se také dost liší překladem a to nejen obecným, ale především jmen a názvů. Například hrdina Edrick, který dal jméno celé první trilogii, se v původním japonském vydání jmenuje Roto a to je také uvedeno na jeho štítu. Ve vydání pro GameBoy Color došlo k přejmenování na Loto, prý z důvodu velikosti obrazovky. Podobný případ je princezna Gwaelin neboli Laura.

Abych to shrnul, Dragon Quest jsem si zahrál rád a velice mě to bavilo. Rozhodně mám v plánu časem sérii zkompletovat, ale po předchozích zkušenostech a konzultaci s Ringem zůstanu u verzí pro SNES, alespoň dokud to půjde.