Anorakův týden 28/2021

Telwynium: Book One - Winter's Dawn nakonec herní dobou dosáhlo na necelé dvě hodiny. Hra mě opravdu dost bavila, autor pěkně vystihl zamýšlenou dobu. Na konci navíc děkuje mimo jiné i Robertu Jordanovi za inspiraci, což mě jako fanouška Kola času hodně potěšilo. Grafika je také povedená, jen hudební stránka je taková nezajímavá. Doufám, že z toho bude pěkná série. Komentář zde.

Telwynium

Chasm: The Rift je FPS nejvíce podobná Quakovi. Plnou verzi jsem dohrál v roce 2018. Pro hru neexistuje moc přídavného obsahu, na rozdíl od mnoha jiných FPSek. O to více mě potěšilo vydání Cursed Land. Jde o povedené čtyři levely. Hrál jsem verzi pro PanzeChasm a na rozdíl od základní hry, kde blbly skripty a nakonec jsem přešel na DosBox, bylo zde vše bez problémů. Zpočátku je vyšší obtížnost, ale jak je více munice a zbraní, tak je akorát. Levely pěkně navazují a přitom je každý jiný. Častěji jsou zastoupeny otevřenější prostory s více nepřáteli. Děkuji Sledgeovi za dobrý tip.

Když už jsem byl u fanouškovského obsahu, dal jsem si takovou malou výzvu. Plánuji dohrát všechen letos vydaný obsah pro Wolfenstein 3D. Prozatím vyšlo sedm kousků, z toho Wolfesntein 3D the Way ID Did jsem hrál již v únoru. Na úvod jsem se pustil do Geheimwaffe. První level vypadá normálně, ale druhý a třetí jsou prostě divné. Nic proti, někomu se to může líbit, ale není to můj šálek kávy. Mod obsahuje naštěstí pouze tři levely, takže to byla otázka chvíle. K dalšímu hraní mám již připraven Spaced Out!

Nehrál jsem ale pouze tyto menší záležitosti. Hlavní porci volného času jsem věnoval hře Drakengard. Jde o akční RPG pro PlayStation 2 a první hru zasazenou do světa Drakengard/Nier. Už v této úvodní hře je vidět mnoho prvků, které dobře znám z Nier: Automata. Nejvýraznější je střídání herních žánrů a vyprávění části příběhu pomocí zbraní. Každá zbraň má popisek, který se jejím vylepšováním rozrůstá. Přítomno je i více konců, naštěstí jen pět. Dohraný mám zatím ten první A, a hra naštěstí na konci slušně oznámila, že zbývají ještě čtyři. Jak pokračovat je jasné, odemkla se devátá kapitola. Navíc některé části předchozích jsou stále nepřístupné, ale obsahují popis co je třeba udělat pro jejich odemčení. Yoko Taro se zkrátka nezapře. Herně jde o akčnější a přímočařejší záležitost s občas dost vysokou obtížností. Pokud by za sebou následovalo více misí jednoho typu, byla by hra dost stereotypní, ale takhle pěkně odsýpá a baví.