Už ani nepamatuji, kdy jsem článek nezačínal omluvou za zpoždění. Poslední dobou zkrátka nějak nezvládám a bohužel to platí i pro hraní. Na druhou stranu je to od posledního přehledu měsíc, takže i navzdory pomalému tempu jsem něco odehrál. Většina času šla do Stranger of Paradise. Hru mám vlastně dohranou, ale po konci hlavního příběhu se odemkne Chaos obtížnost a dokonce celé další povolání. Také se odemkne maximální level u původních povolání, takže rozhodně je co dělat. Nevím zda se budu snažit dohrát vše na maximum, volby obtížnosti jsou opravdu rozsáhlé. Pro milovníky čísel: level povolání se zvedne z 30 na 99, level obtížnosti misí na 300.
 |
| 5th Element zdroj:mobygames.com |
Zatím postupně zlepšuji postavy a získávám lepší vybavení. Navíc nemám ještě odemčené všechny vedlejší mise, což bych rozhodně rád. Až projdu komplet obsah, tak uvidím jestli se vrhnu i na kompletní dohrání na Chaos a maximalizaci levelů. Každopádně mě hra baví. Rozhodně má své chyby, ale jde o povedený spin-off Final Fantasy. Trochu mi připomíná Crisis Core, kde byla také velká část obsahu repetitivní, ale v rozumném dávkování dost zábavná.
Hrou měsíce na duben byl 5th Element. Jde o akci z pohledu třetí osoby vydanou v roce 1998 pro PC a PlayStation 1. Že hra vychází ze stejnojmenného filmu asi netřeba zmiňovat, ale potěší přítomnost mnoha filmových sekvencí přímo ve hře. Jsou trochu sestříhané pro potřeby pozměněné chronologie hry, ale mají překvapivou kvalitu. V hraní se střídá postava Korbena a Leeloo a každý z nich má trochu jinou hratelnost. Korben se specializuje na střelné zbraně, Leeloo je pohyblivější a bojuje na blízko. Většinu úrovní procházíte dvakrát, pokaždé za jinou postavu a vždy je to odlišný zážitek a dostanete se do jinak nepřístupných prostor. V pozdějších částech jsem už dopředu věděl, kde budu pak za Leeloo pokračovat. Mise nejsou špatné, atmosféra filmu je vystižena skvěle. Přesto hru považuji pouze za lehce nadprůměrnou. Největšími problémy jsou ovládání a pár nepovedených pasáží. Ovládání je u, mnou hrané, PC verze čistě na klávesnici. To samo o sobě nevadí, ale nastavená citlivost a požadované akrobatické kousky nejdou moc dohromady. Sice jsem si po pár misích zvykl a dostal hru do ruky, ale o pohodlnosti se mluvit nedá. Mise ve kterých musíte na úzké kolejnici uhýbat pře tramvají nebo mise s časovým limitem a skoky (díky nic moc kameře) v podstatě do neznáma jsou frustrující a stojí dost životů. V jiných se naštěstí dají ve služném počtu získat, k čemuž dopomohou i pěkně ukryté secrety. Hru jsem se zpožděním dohrál až včera, takže ještě nemám napsaný komentář.
Hrou měsíce na květen je, již opět ze stránek Score, Command & Conquer. Ten jsem díky nedávnému remasteru dohrál, překvapivě už před dvěma lety. Sakra ten čas ale letí. Tentokrát se tedy zúčastním maximálně v multiplayeru nebo hraním fanouškovských misí - od doby co jsem hrál naposled jich muselo vzniknout mnoho. Také mohu zkusit dokončit nějaké další achievementy, uvidíme jak bude čas.
Žádné komentáře:
Okomentovat