Anorakův týden 01/2024

Souhrnné články jsou úspěšně vydané, tak jedeme dál. Snad se podaří blog letos oživit. Jsme v polovině ledna, čeká nás rok plný zajímavých her a samozřejmě přijde řada i na starší tituly. Nejdříve se ale ještě vrátím do prosince, kdy na Databázi her zveřejnili první téma letošní Herní výzvy. Šlo o hru odehrávající se během Vánoc, případně v hardcore variantě během Halloweenu. Vánoční hra mi naskočila téměř okamžitě - Parasite Eve. Vrátil jsem se tedy k této skvělé RPG kombinované s Resident Evilem a dohrál nejen hlavní příběh, ale poprvé i Chrysler Building. Nejsem si jist, že těch více než 20 hodin stálo za to, ale konečně mám tuto legendární hru opravdu kompletní. Základní průchod ale mohu bez váhání doporučit každému, jde o jeden z nejlepších titulů z éry PlayStation 1. Podrobnosti jako vždy v komentáři.

Bzzzt

Halloween sice ještě nebyl, ale Jack Bros. je již dohraný. Díky možnosti emulace Nintendo VirtualBoy v podstatně modernějším a pohodlnějším Questu jsem si tuto bludišťovou akci plnohodnotně užil. Hra je spíše průměrná a lehce nad ji vynáší právě průkopnictví ve virtuální realitě. Hra navíc spadá do světa Megami Tensei, což je pro fanoušky bonus. Komentář zde. Do výzvy jsem odehrál ještě jednu skvělou záležitost, vánoční dárek v podobě Xzone edice české plošinovky Bzzzt. Fyzické vydání je moc pěkné, především ilustrace, jen textu mohlo být více. Hra je naprosto fantastická, Karlu Matějkovi se podařilo jak perfektně navrhnou úrovně, tak naprogramovat precizní ovládání. To je základ tohoto typu her. Krásná grafika a do rytmu hry sedící soundtrack jsou posunem k absolutoriu. Komentář zde.

I letos pokračuje akce Zahrajem, v lednu hrou ze stránek Score 39 - Exhumed. V časopise tedy stojí Powerslave, ale to je jen název použitý v Severní Americe (pro zajímavost - japonský je Seireki 1999: Pharaoh no Fukkatsu). Recenze ve Score se týká hry pro DOS postavené na Build enginu a hratelností tedy klasické doomovce. Hra má zajímavé prostředí a povedený design levelů, ale sráží je řada chyb. Především je problematická nemožnost volného ukládání a přílišný důraz na skákací sekvence, které jsou v tomto enginu dost špatně ovladatelné. Výsledek je jen lehce nadprůměrná hra. Použití moderního portu jako BuildGDX velmi doporučuji, řeší téměř všechny problémy hry. V něm jsem také odehrál čtyři fanouškovská rozšíření, celkem tedy pouze šest levelů, která jsou docela povedená. Podrobnosti opět v komentáři. 

PowerSlave: Exhumed

Pod stejným názvem existuje ještě konzolová verze (PlayStation, Saturn), která je dost odlišná, včetně jiného enginu. Té se v roce 2022 ujalo studio Night Dive a kombinací toho nejlepšího z obou platforem vytvořilo remaster PowerSlave: Exhumed. Zde jde spíše o metroidvanii z vlastního pohledu, včetně hledání cesty, získávání nových schopností a tím otevírání nových cest v již projitých úrovních. Tato verze se hraje opravdu skvěle a konečně je možné obdivovat komplexní úrovně autorů s pohodlným ovládáním. Opravdu dobrá hra, které doporučuji dát šanci. Komentář zde.

Mimo zmíněné jsem dohrál už jen drobnou vánoční adventurku Milo and the Christmas Gift. Jde o pěkně kreslenou hříčku na slabou hodinku. Rozehrané mám aktuálně dvě záležitosti. Kolekci her Castlevania, které se budu více věnovat příště (možná i v samostatném článku?) a farmářské RPG Harvestella. Jde o kombinaci staromilského JRPG s lehkým obstaráváním vlastní farmy, trochu jako Stardew Valley, ale méně farmaření. Po 20 hodinách už do hry trochu pronikám a zatím mě neopouští nadšení. Na hře je sice vidět menší rozpočet, ale díky tomu působí takovým správným dojmem. Souboje jsou sice akční, ale nabízejí dostatek možností, vylepšovat toho lze také dost. Svět začne působit jako fantasy, ale postupně získává atmosféru Nier. Automata. Uvidíme jak se vše bude vyvíjet dále.

Harvestella

Koukám, že už jsem toho napsal celkem dost, ale ještě alespoň v rychlosti zmíním letošní čtení. Nechovejte se tu jako doma, příteli od Kundery a komiks Diablo - Legendy o barbarovi: Bul-Kathos asi mluví sami za sebe a překvapivě bych více doporučil to Diablo. Kunderově stylu prostě nemohu přijít na chuť. Doporučil bych ale právě rozečtenou Záhadu života od Nicka Lane. Kniha čtivě popisuje fungování a vznik života na buněčné úrovni a především z energetického pohledu. Ke čtení jsem se dostal pod vlivem nadšení z Parasite Eve s tím, že si přečtu něco málo o mitochondriích, ale nakonec knihu přečtu celou. O podobném tématu jsem již dlouho nic nečetl a na přívalu nových informací je to vidět. Tak to je pro dnešek vše, držte mi palce ať opět nenásleduje dlouhá odmlka.