Dragon Quest I

Po prvním dílu této slavné série jsem pokukoval již dlouho. Dragon Quest sice není tak slavný jako Final Fantasy, ale pro vývoj JRPG je stejně významný. Když hraji něco poprvé, dávám vždy přednost původní verzi bez modifikací, pokud je to možné. První Dragon Quest jsem tak rozehrál ve verzi pro NES, která vyšla v USA pod názvem Dragon Warrior. Následná vylepšená vydání pro SNES a GameBoy Color jsem chtěl pouze vyzkoušet. Nakonec se mi ale zalíbilo grafické zpracování na SNESu a hrál jsem obě verze paralelně. Verze na GBC a další modernější systémy se již téměř neliší a tak není důvod se jimi zabývat. SNES verze nebyla vydána v angličtině a tak je nutné použít fanouškovský patch. Já použil verzi od RPGONE pro dvoj-vydání Dragon Quest I+II a vše fungovalo naprosto bez problémů.

Hardcore x casual

Nedávno probíhala na Databázi her diskuze na téma hardcore a casual hry. Přispěl jsem pouze krátce a to ze dvou důvodů. Za prvé je téma celkem rozsáhlé a za druhé většina zúčastněných stejně nebyla ochotná konfrontovat svůj názor s argumenty. Tím nechci samozřejmě tvrdit, že mé níže popsané stanovisko je jediné správné.

Podle mě je jednodušší definovat hardcore hru, takže začnu touto stranou mince. Hardcore jak už z názvu vyplývá, jsou hry určené pro skalní fanoušky, doslovně tvrdé jádro. Sám význam implikuje, že musí jít o úzkou skupinu her potažmo hráčů. Většina her prostě není hardcore a totéž platí o většině hráčů. To ale neznamená, že jsou casual. Pravděpodobně největší skupina jsou normální hry a normální (včetně příležitostných) hráči. Za hardcore by se dalo označit asi 10% her (možná 15% nebo 5%), to se dá těžko určit, ale podstatná je ta menšinovost. Například když na večírku ze 100 hostů zůstane pouze tvrdé jádro, nikdo nečeká, že je to 50 lidí ani 30. Obvykle je to 5-ti maximálně 10-ti členná skupinka.

Hardcore ani nelze definovat potřebou naučit se herní mechanizmy. Jakýkoli zájem nebo činnost vyžaduje nějaké učení, ale to z ní automaticky nedělá nic hardcore. Ano v Zaklínači 3 je toho na naučení více než v Doomu, ale ani jedna hra není hardcore nebo casual. Ani jedna neklade před hráče extrémní obtíže, často až neférové výzvy nebo nepochopitelné herní mechanizmy. Ve srovnání s tím co se dá asi bez debat považovat za hardcore, jde o průměrně náročné tituly. Často zmiňovaná časová náročnost také není znakem hardcore titulů, nějakých 100h není nic ve srovnání s časovou investicí do jednoduchých casual her jako Pokemon GO, Shakes and Fidget nebo Farmville. I u Tetrisu nakonec mnoho hráčů stráví více času.

Nelze se řídit ani žánrem, protože i když je třeba RPG od pohledu složitější, naučit se hrát Zaklínače nebo Baldur's Gate je stejně náročné, jako uspět v PUBG nebo Couter-Striku.

Co tedy považuji za opravdu hardcore hry? Určitě mezi ně patří extrémně náročná RPG jako Elminage Gothic nebo Wizardry IV: The Return of Werdna. Nevodí hráče za ručičku, často je výzvou přijít na to jak dál a problém může být i opuštění první místnosti. Dále asi hratelnostně obtížné tituly jako Dark Souls, Sekiro nebo Super Meat Boy. To už není o jednom maximálně dvou opakování souboje, ale někdy i o desítkách pokusů. Mnoho metroidvánií lze také označit za hardcore.

Naopak casual hry musí být jednoduché, rychle pochopitelné a přístupné pro každého. Často mají velice triviální ovládání, obzvláště na mobilech. Díky jejich popularitě mezi velkým počtem hráčů jde o velkou skupinu her. Na druhou stranu jsou to často variace na stejné téma. Za sebe odhaduji procentuální rozdělení následovně. Asi 30% casual, 10% hardcore a 60% normálních her.

Na závěr trochu o mě a mém hraní. Rozhodně se nepovažuji za hardcore hráče. Hraní a čtení jsou dva mé nejvýraznější koníčky, ročně dohraji desítky her (a přečtu desítky knih), ale řadím se spíše do průměru. Nechytám se na vášnivé čtenáře se skoro 200 knih ročně ani na hráče náročných a často i málo známých her. Je třeba počítat s tím, že průměr je ta nejširší skupina a patří do ní většina z nás.

Restart 2019

Po více než dvou letech jsem se rozhodl zkusit oživit svůj blog. Přestal jsem psát protože snaha psát delší články se ukázala antimotivační. Přípravou a psaním jsem trávil často více než 3 dny. No a nakonec se začala hromadit témata a vůle k psaní nějak odešla.

Nyní se pokusím o trochu jiný styl. Budu psát kratší příspěvky a to minimálně jednou týdně (doufám, držte palce). Mimo recenze a tématické články se zaměřím i na názory a úvahy. Vše se bude samozřejmě týkat her a je pravděpodobné, že budou převažovat starší tituly.

Doufám že znovu zaujmu předchozí čtenáře a snad přilákám i nové. Pro prvního zájemce dávám k dispozici Steam kód na hru Layers of Fear: RQKHG-KXETQ-XTR02.

Maniac Mansion + Mania

Maniac Mansion je druhá adventura od firmy Lucasfilm Games. První byla méně úspěšná hra Labyrinth. Lucasfilm Games, kteří se později přejmenovali na LucasArts, jsou jeden z nejvýznamnějších vývojářů grafických adventur. Maniac Mansion byl vydán v roce 1987 pro platformy Apple II a Commodore 64. Později byla hra portována na Amigu, Atari ST, DOS a NES. Hra byla v mnoha ohledech revoluční. Zábavný a nelineární příběh o strašidelné vile a mimozemšťanech byl sám o sobě skvělý. Přelomové bylo i ovládání pomocí myši, do té doby bylo zvykem vypisovat příkazy na klávesnici jako u textových adventur.

Dungeons & Dragons 2 - Dark Sun

V roce 1990 vytvořili Timothy B. Brown a Troy Denning svět Dark Sun. Od začátku bylo zamýšleno, že půjde nejen o herní svět, ale i romány. Cílem autorů bylo představit něco nového než TSR do té doby mělo. Nemohli se ale příliš odchýlit od očekávání hráčů. V Dark Sunu tudíž potkáte známé rasy, ale všechny velice změněné. Kdo by čekal půlčíky jako kanibaly nebo elfy v roli potulných nomádů. Samozřejmě narazíte i na několik nových ras a povolání. Svět Dark Sunu Athas se také velice liší od klasické fantasy. Jde z větší části o nehostinnou poušť a ve světě se nevyskytuje téměř žádný kov. Klasická magie zde také v podstatě neexistuje, je nahrazena odlišně se chovající psionikou - silou mysli. Prvním produktem byl v roce 1991 Dark Sun Boxed Set. Poslední oficiální pravidlové knihy vyšly pro 4. edici D&D v roce 2010. Informace o Dark Sunu najdete na stránce Athas.org.

 První vydání Dark Sun

Commander Keen 7 - 9.5

Keen patří mezi moje nejoblíbenější plošinovky. Pravidelně se k hraní této série vracím, ale do nedávna jsem se nezajímal o její další vývoj. První díl vytvořil id Software v roce 1990 pro MS-DOS. Byl k dispozici zdarma jako tehdy oblíbený shareware a další dvě epizody byly nabídnuty ke koupi po ukončení hry. Tvoří uzavřený celek, takzvanou první trilogii, a mají společný engine. Už v roce 1991 vychází pokračování, opět tři díly na společném enginu. Engine je technologicky mnohem dál a hratelnost je tím pestřejší. Čtvrtá a pátá epizoda mají navazující příběh, šestá je samostatnější. Čtvrtá epizoda bývá uznávána jako vrchol série. V roce 1991 vyhází takzvaná ztracená epizoda Keen Dreams. Keen zde bojuje proti zelenině a dějově bývá řazena mezi obě trilogie. Poslední oficiální díl vyšel pro GameBoy Color v roce 2001. Tolik stručný úvod do série. Níže ještě najdete přehled vydaných dílů a nyní už k hlavnímu tématu článku.

Lone Wolf

29. listopadu 2016 zemřel ve věku 60 let autor jedné z nejznámějších gamebookových sérii Joe Dever. Při této smutné příležitosti jsem se rozhodl napsat krátký článek o něm a jeho nejznámějším díle - Lone Wolfovi. Joe Dever narozený v roce 1956 v Anglii brzy narazil na hru Dungeons & Dragons. Hra ho velice zaujala a v roce 1982 vyhrál světové klání v Advanced Dungeons & Dragons, které se konalo v Baltimoru v USA. Po tomto úspěchu se rozhodl začít pracovat na tvorbě her. V roce 1984 vydalo nakladatelství Hutichinson's gamebook Útok ze tmy (Flight from the dark). Šlo o první díl série s hlavním hrdinou jménem Lone Wolf. Byl to velký úspěch a celá série se dočkala překladu do mnoha jazyků včetně češtiny.

 

První české vydání AFSF