Remake, remaster - novinka?

Velice často se setkávám s názorem, že v aktuální generaci konzolí se rozjela vlna znovu-vydávání starších her. Firmy vytáhnou starší hru, ale někdy i jen z předchozí generace, přeleští grafiku a hru nám prodávají. Hodně lidí tento "trend" odsuzuje jako pouhé tahání peněz a nešvar dnešní doby. Ano kvalita bývá různá, stejně jako množství novinek. Ale je takové chování opravdu špatně? A jde o nový přístup?

Nejdříve bych rád vyjasnil pojmy. To co se dnes označuje jako remaster je vydání hry pro aktuální systémy. Jsou upravené pro bezproblémový provoz, mají vylepšenou grafiku (podpora vyšších rozlišení, širokoúhlé zobrazení...), přidané achievementy, případně opět zprovozněný multiplayer. Remake obsahuje mnohem výraznější změny. Hra je obvykle vytvořena úplně znovu. Samozřejmě je zachován příběh a základní herní principy, ale často dochází k rozšíření, přidání nových částí (co se dříve nestihlo nebo nebylo technicky možné) a uzpůsobení hratelnosti modernímu publiku. Samozřejmě dochází k pokrytí celého rozsahu možných změn od pouze lehce vylepšených her jako Turok po výrazně odlišné zážitky v Final Fantasy VII Remake. A vše mezitím.

Je vydávání modernizovaných verzí špatné? Stojíme o to jako hráči nebo jde jen o tahání peněz? Odpověď klasicky není jednoznačná a vlastně záleží dost případ od případu. Záleží nejenom na hře, ale i na každém hráči. Jde o hráče nostalgika, který si chce zopakovat klasiku. Často mu nedělá problém zprovoznění původní verze, případně její vylepšení neoficiální modifikací. Druhá možnost je hráč, který původní hru nehrál a chce si doplnit mezery. Takový už častěji sáhne po novější verzi. Naopak hráč nových her se už nerad vrací zpět a ocení nejen vylepšení grafiky, ale i modernizace herních systémů. Nemalá skupina hráčů nemá o starší tituly zájem v žádné podobě a vyhledává čistě nové zážitky. Všechny tyto přístupy jsou naprosto v pořádku, ale ne každý je kompatibilní s remastery a remaky.

Co se her týká, máme několik variant. Základem je modernizace grafiky a podpora nových operačních systémů, případně vydání na konzole. Takové hry nepřinášení obvykle nic nového, stojí méně peněz (kolem 500Kč) a jde spíše o pohodlný způsob hraní starých klasik. Výhodou je obvykle kompletní edice daného titulu - včetně všech datadisků, rozšíření... Příkladem jsou tituly od Night Dive jako Blood, Forsaken nebo System Shock. Dále máme modernizace na půl cesty. Hry jsou vytvořeny kompletně znovu, ale zachovávají maximu z původního titulu (Crash Bandicoot N. Sane Trilogy). Velké remaky jako zmiňované FFVII Remake mění hru od základu včetně mnoha herních mechanik. Bývají výrazněji rozšířené a často zaujmou řadu nových hráčů více než fanoušky původního titulu.

Na každém z těchto přístupů lze najít něco pozitivního. Správný remaster zachovává ducha původní hry a přináší pohodlný způsob jak si zahrát včetně některých příjemných moderních funkcí. Remake většinou nenahradí hraní původního titulu, ale může být dobrým rozšířením pro původní hráče a dobrou možností jak přílákat nové fanoušky. Jde tak o celkem pozitivní činnost, které ale bohužel kazí pověst černé ovce. Stejně jako u nových her, některé remastery se dost nepovedly. Množství technických chyb, neopodstatněné a směšné změny ve hře, chybějící obsah nebo naprosto zanedbatelné zlepšení - to je problém propadáků jako Heroes of Might & Magic 3 HD nebo Commandos 2 HD.

Druhá otázka je - jde o moderní záležitost? Zde je to jednoduché - ne. V minulosti se sice nepoužívala tato terminologie, ale znovu-vydávání více či méně upravených her je staré téměř jako hry samotné. Už tituly jako Asteroids, Joust nebo Colossal Cave Adventure byly průběžně vydávány na stéle novější systémy a příležitostně modernizovány. Dobrým příkladem jsou také JRPG Dragon Quest, jejichž první díl byl o pouhé 4 roky později vydán na novější SNES výrazně upraven. I první díl Final Fantasy se dočkal mnoha, téměř vždy nějak odlišných, vydání. První díly Command & Conquer, který se letos dočkal skvělého remasteru už jeden měl. Jmenoval se Command & Conquer Gold a přinesl vyšší rozlišení, podporu Windows 95 a zaintegrovaný datadisk. Pouhé dva roky po původním vydání. Zmínit ještě musím adventury od Sierry, které se hojně dočkaly VGA remaků s novějším ovládáním, za což je většina hráčů vděčná.

Vydávání vylepšených verzí je naprosto běžnou praxí od počátku hraní a pokud jde o kvalitní produkt, je to dobře. Ne každý remaster je vhodný pro každého, ale většina hráčů je hraje i když o tom možná ani neví. A v případě prvních dílů Dragon Questu nebo Command & Conquer už opravdu nemá smysl vracet se k těm původním verzím. U titulů jako Final Fanatsy VII zase stojí za zahrání obě verze. Byla by škoda aby některé tituly upadly v zapomnění a proto oceňuji remastery i méně známých her. Každopádně máme díky této činnosti více her a více možností je hrát a to je jedině dobře.

P.S.: V posledních pár měsících hraji několik verzí modernizovaných her a všechny stojí za doporučení - Command & Conquer Remastered, Doom 64, Dragon Quest 2 SNES, Gabriel Knight: Sins of the Fathers 20th Anniversary Edition.