Tento týden by se dal shrnout jako příprava na Chaos Strikes Back. Amiga verze Dungeon Mastera nepřinesla žádné nepříjemné překvapení a vše fungovalo jak jsem si pamatoval z DOSu. První čtyři patra jsem ani nemapoval. Pamatoval jsem si i základní věci, jako výhody Vorpal blade nebo jak porazit Chaose a k čemu slouží sedmé patro. Díky tomu hra slušně plynula a největší záseky způsoboval trénink. Chtěl jsem mít obě postavy na Experta ve všech povoláních, ale Anorak je nakonec jen Adept Ninja. Naopak Fighter a Wizard mám oba na mistrovské úrovni, Moirain dokonce Ee Master Fighter.
 |
| Dungeon Master - finální statistiky |
Hra má stále skvělou atmosféru a především herní systém je i po všech těch letech extrémně zábavný. Možnost trénovat postavy v libovolném směru a často i mimo boj se hodí na méně běžné způsoby hraní. Volba dvou postav se nakonec ukázala celkem rozumná. Zkušenosti plynou rychleji a jídlo není takový problém - není se nutné tak často vracet pro zásoby. Nosnost a velikost inventáře jedné postavy by byla naopak už dost limitující, i když jsem tušil, které předměty jsou užitečné, stejně jsem měl nasysleno až dost i pro dvě. Postavy jsem vybral univerzální a tak bylo zpočátku třeba dost opatrnosti než zesílí. Výhodou bylo slušné počáteční množství many (18 a 20), takže se dalo kouzlení trénovat celkem rychle. Ani jedna postava neunese těžkou zbroj, respektive nic k ní, takže jsem musel pečlivě vybírat. To komplikuje nepřítomnost statistik předmětů, takže je třeba zkoušet a pozorovat. I to ale patří ke kouzlům hry, stejně jako grafika. Samotný výhled a nepřátelé jsou moc pěkně nakresleni a vypadají k světu i dnes. Okolí a inventář jsou ztvárněny schematicky - praktické a přehledné řešení. Nedá mi to a musím neoriginálně pochválit i systém kouzlení pomocí run. Skvělé, zábavné, flexibilní a při opakovaném hraní nebo zkoušení pomůže i na začátku. Pomoci si fireballem už na třetím patře je prostě fajn. Oceňuji také úvodní povídku z manuálu.
Atmosféře velmi prospívají i zvuky, které i upozorní na nepřítele. Lze rozpoznat i konkrétní potvoru a pomůže to i při boji. Závěr byl v pohodě, finální boje nepředstavovali výzvu. Drak se skupiny ani nedotkl, i když to chvíli trvalo a Lord Chaos byl otázkou necelé minuty. Ale pokud bych nevěděl co a jak, bylo by to dost jiné. Když si vzpomenu na první úspěšný průchod a marné pátrání po funkčním řešení, ty diskuze ve škole... Do Chaos Strikes Back jsem už přenesl postavy (bez předmětů) a vyčistil první místnost. Musím říct, že jsem rád za dva slušné kouzelníky a celkem se obávám obtížnosti. Snad to nějak půjde, rád bych si sérii po letech opravdu zkompletoval. Před importem postav doporučuji zálohu diskety se savem.
Star Trek jsem ani nezapnul, ale o víkendu ho plánuji prioritně. Během poslouchání nějakých starších Youtube videí jsem narazil na studentskou adventuru Time Lapsus. Jde o point and click klasiku s humorem a cestováním v čase. Hra je krátká, asi 15 obrazovek a slabá půl hodinka. Je ale dobře udělaná, hratelná a plná popkulturních narážek, takže pro fanoušky Star Wars, Stopařova průvodce, ale i Dona Quiota rozhodně doporučuji zkusit.
Dočetl jsem první díl Obránce perimetru a vzhledem k otevřenému konci se rovnou pustil do dalšího dílu. Sice jsem plánoval něco jiného, ale co už. Každopádně je kniha čtivá a i svět je popsán zajímavě. Děj je zatím dost přímočarý, ale na pozadí se již rýsují hlubší otázky.
Žádné komentáře:
Okomentovat